Když jedete kolem billboardů s nápisy Nový Sprinter od 500 000 Kč, říkáte si, že pořídit si vlastní dodávku musí být jednoduché a výhodné. To samozřejmě není pravda, je to složité a nákladné.
Poprvé jsme reálně po vlastní, ne půjčované dodávce začali koukat v roce 2017 a to nějaké jeté. Docela brzo jsme si ale rozmysleli nákup něčeho za 300-500 tisíc, co může ale stát 100 tisíc na servise za rok, vzhledem k stavu.
Od roku 2018 jsme se tedy koukali spíše po nových vozech. Nedá se ale říct, že by nás nabídka nějak zaujala, a to jak cenou, tak výbavou, resp. možnostmi.
Jakou výbavu jsme vlastně požadovali?
Výkon alespoň 130 koní
Přední i zadní klimatizace
Parkovací senzory, ideálně kamera
8+1 konfigurace
Alespoň 1,5 metru délky prostoru pro náklad za 3. řadou
Použitelný audio systém (USB co umí smartphony)
Je to zajímavé, ale plno vozidel se vyřadilo tím, že nemají dostatečně dlouhé 9místné verze, konkrétně Renault Master Kombi a Fiat Ducato Kombi. Smůla, tyto vozy jsou přitom dost levné, a i když nejsou generačně nejnovější, v průběhu let přišly nějaké updaty ohledně výbav.
Dalším z kola ven byly Iveco Daily a VW Crafter, které představují krásné základy pro custom kapelní dodávku, ale od výrobce se vyrábí jen jako dual caby (jen 2 řady sedadel), a navíc ceny jsou dost vysoko.
No a poslední auto, ačkoliv možná nejlepší, se bohužel pro nás diskvalifikovalo cenou: Mercedes-Benz Sprinter Tourer. Ten je bohužel zase o třídu dál než náš vítěz, Ford Transit.
Za dobu ježdění s kapelou jsem už vyzkoušel různé dodávky, ale s Tranďákem se nám jezdilo nejlépe (řízení, řazení, trakce, naklánění, hopsání, komfort), takže byl dopředu favoritem. V roce 2018 bychom si ho ale nepořídili. Nabídky nám nepřišly příliš výhodné, a výbava byla slušně zastaralá.
Situaci ale totálně změnil 2019 refresh – facelift současné generace, který přinesl Transitovi zásadní rozšíření bezpečnostní a infotainment zábavy. Do toho navíc přišly výhodné pakety výbav, akce na financování a jeden krásný skladový vůz, který dokonce převyšoval naše požadavky, a bylo vymalováno.
Transit s ceníkovou cenou 1 a čtvrt mega tak má výbavu, jaká by v případě konfigurace Mercedesu způsobila protočení bulev. Však se podívejte na web, kde se o výbavě rozepisuju.
Namátkou to je nejvýkonnější motor, zadní parkovací kamera, adaptivní tempomat, sledování prostoru před vozem a automatické brždění, kontrola mrtvého úhlu, držení se v pruzích, vyhřívání zrcátek, předního i zadního skla, bixenon+LED světla a Ford Sync 3 infotainment podporujícící Apple CarPlay nebo Android Auto.
Navíc současná generace Transitu samozřejmě napravila plno věcí, které nám vadily na předchozí generaci, například nemožnost nastavit volant i podélně, nebo obrovské množství nekrytých částí v interiéru, kde se akumuloval bordel a prach.
Ačkoliv jsme nový Transit nikdy neřídili, řekli jsme si, že do něj musíme jít.
Více o koupi v další části.
Pingback: Proč jsme si koupili vlastní dodávku – MODRÝ VAN